Letošní cestu do Jižní Bretaně jsme zahájili u Verdunu, pokračovali do Remeše, zámku Vicomta a již do Vannes. V Bretani městečka, pobřeží, samozřejmě menhiry a až na konec světa - Finistére - mys Pointe du Raz. Zpět opět krásná městečka a zámky se závěrem ve Versailles.
Jednou, dvakrát do roka se projdu na židovský hřbitov u Hřivčic, jehož obnovu jsem před 10 lety inicioval, 7 roků jsem se na ní podílel a poté jem byl tak nějak "vykopnut". Ale chodím sem rád, to místo si návštěvu zaslouží...
Ve Školské ulici jsou v jednom objektu dvě galerie. Na dvoře chystali vernisáž moc potřebné výstavy, příběhy utečenců 20. - 21. století a mezi nimi je i známý fotograf, který vystavuje ve druhé, vysoce profesionální galerii. Obě výstavy stojí za návštěvu. Více jsem toho tentokráte nestihl, večer mne čekala Libeňská synagoga.
Po delší době jsem zajel do Prahy a odpoledne se prošel asi 4 km (navštívil 2 galerie) a mířil do Libně na vernisáž Věry L. . Poprvé se stavil u Pražského jezulátka, prošel Kampou přes Vlatvu a dál až na Metro u Masaryčky. Příjemná procházka, jen ta fotografická inspirace nějak nepřicházela... :-(
O svátek se u mne stavěly kamarádky a já po odjezdu motorkářů vyrazil Ořechovou alejí a přes Vyhlídku za nimi. Dohnal jsem je v Chraštíně. O dva dna potom jsem vyrazil ke Slavětínu, abych vyfotil dokvétající žluté peklo a rozkvétající jetel před panoramatem Peruce.
Při výletě s Českopisem MKL jsme cestou do Hradce navštívili Chlum, místo velké tragické bitvy. V podvečer jsme se stavili v Osicích a u pomníku Františka Škroupa zazpívali jeho nejznámější písničku, naší národní hymnu.
Další zájezd Českopisu MKL mířil na Hradecko. S příjemnou a znalou průvodkyní jsme prošli historickým centrem Hradce Králové i jeho okolím, stvořeným významnými architekty Kotěrou a Gočárem. Odpoledne zastavení na vodní elektrárně Hučák a v kavárně u Petrofa, světoznámého výrobce klavírů.
Občas se projdu, jeden den jen na hřbitov, jsou zde i krásné staré náhrobky a další den přes jarní park na Krásnou Vyhlídku.Ten letošní duben není vůbec dubnový, ale téměř červencový.
Během dubna, když začne rozkvétat les, chodím již 11 let vyčistit obnovenou podkovu. Letos to bylo dříve, když po nepříjemném březnu přišel slunný duben a les rozkvetl různobarevnými kvítky.
V sobotu projelo časovou kontrolou u zámku na Peruci 70 krásných starých automobilů při své rallye. Bylo skutečně co obdivovat. ( A já vzpomínal na 70. - 90. léta, když jsem podobné soutěže jezdil i organizoval. ) - Doplněno - vše, co jsem stihl vyfotit.
Při tradiční návštěvě VOSY jsem se poprvé podíval do Kostomlat pod Milešovkou a na hrad nad městečkem - moc příjemné, romantické místo. Cestou jsem se rozhlédl kolem (Milešovka) a ráno vykoukl z okna penzionu Kocourov.
Nostalgický návrat na koleje, kde jsem v polovině 50. let vyrůstal a jezdil. A to vše s rodinou, včetně pravnuka Adama. Moc vydařené odpoledne a velký dík pořadatelům i osazenstvu parního vlaku. (A také Všudybylce.)
Celou zimu téměř nemrzlo, ale v posledním týdnu klasly teploty až k -15°C. A pod nulou se držela přes týden. Zamrzly rybníky (skoro plný Hořejšák a vypuštění Dolejšák, připravený k rekonstrukci), mrazu odolával i Strom hrdina, náš Oldřich, zchladly Perucké pískovce, teplo nebylo ani v parku a v kostela sv. Petra a Pavla tradičně také zima. Blížil se úplněk a v noci jasně zářil měsíc.
Komentáře