Když jsem se šel podívat na "Pedál", vzal jsem to kolem Majlantů, rybníkům kdysi napájejících horní mlýn a později cukrovar. Pod Karhancem bylo opět káceno, ale potok je plný popadaných stromů. Majlanty jsou díky peruckým rybářům v pěkném stavu, rozpouštěl se na nich slabý led. Sousední lom "s indiánem" již řádně zarůstá.

Pokračovali jsme do opevněného městečka Concarneau s hradbami nad hladinou zálivu a muzikanty u brány. Do Quimperu, střediska departmentu, jsme dojeli včes, prohlédli pěkné historické centrum a zavítali do muzea. Jaké bylo naše překvapení, když jsme zjistili, že zde naše Národní galerie vystavuje české malíře, působící v Bretani. Zrzavý, Kupka, Brožík, Toyen, Mucha,.. i dobroměřický Křížek.

Čtvrtý den cesty do Bretaně byl pošmourný a občas zapršelo. Neplánovaně jsme se zastavili ve vesničce Le Pouldu, v krásné zátoce, kde maloval pan Gauguin. Dalším místem malířova působení byl Pont Aven s kameným záchodkem nad řekou a kouzelnými mlýny na říčce L´Aven. Všude krásný "bretaňský kámen".

Byl šedý, pošmourný den (nic moc na focení), ale Míšeň mne zaujala. Staré saské město (prý nebylo za války bombardované) s hrázděnými domy, úzkými uličkami, výbornou a levnou hospodou a hlavně s hradem - zámkem a kostelem vysoko nad Labem. Budu se zde musit stavit někdy v lepším čase...

Z Cítolib se letos jelo do Míšně a tak jsem vyrazil na německý advent. Nejdříve jsem navštívili proslou prvou evropskou porcelánku. Zajímavá ukázka výroby a pak velké porcelánové muzeum. Ten užitkový porcelán skvělý, ale ten na prach (i když pracnější) mne nezaujal.

Před Vánoci to vypadalo na bílé svátky, ale ne, sníh po dvou dnech roztál. O Štědrý den jsem si vyšel přes park na vranskou silnici a rozhlédl se po tom našem krásném kraji. Rozhled od Kladna k Řípu, přes Bezdězy, Ještěd, Hazimburk k Milešovce a dál na České středohoří. Po Štěpánu jsem se podíval za humna na Makala, kde zmizela další část místního lesa. Ale stejně je u nás nádherně.

Již čtvrté cournutí Prahou s TRV MKL. Od Můstku po Václaváku k opravenému Národnímu muzeu. Úžasně zrestaurovaná památka, nádherné schodiště, zajímavá Česko-slovenská a Slovensko-česká výstava, důstojný Pantheon a několik sálů výběru z bohatých sbírek muzea.

Dlouhé babí léto končí a začíná mrznout, na dvoře je "rohatej", Středohoří pod modrou oblohou ve smogu, dokoseno, brousek již odpočívá a dřevo stvořilo mozaiku.

Ještě do konce listopadu jsme stihli 3. lekci Českopisu Praha, tentokráte to byla prohlídka židovských památek v Josefově. Výborný průvodce! Viděli a dozvěděli jsme se toho hodně.

Bretaň 5 - Podél zálivů bez vody - odešla s odlivem - a pískových pláží jsme projížděli poloostrov Quiberon až do stejnojmenného lázeňského města na jeho jižním cípu, kde jsme se prošli po nábřeží. Pokračovali jsme do přístavního městečka s pevností Port Louis a večer se ubytovali v Lorientu.

Bretaň 5 - Cestou nás zastavily dřevěné nestvůry u cesty. Nádhera! Po pár kilometrech jsme již byli mezi prvými menhiry a kousek dále na ohromném megalitickém poli v Carnacu. U nás máme pár km od sebe dva "stojící muže", zde jsou jich stovky (možná tisíce). Chtěl bych zde být v čase, kdy je kdosi přivážel a stavěl. To asi i mnohý z vás.

Bretaň 4 - Po dlouhém přejezdu jsme se přiblížili k břidlicovým střechám Bretaně a do místa noclehu ve Vannes. Opět úžasné staré město s hradbami a parkem, katedrálou i prádelnou. Večer jsem si nevzal Nikona, tak jsem fotil brzo ráno. Z přístavu jsme prošli kolem úžasných hradeb, mrkli jsme do katedrály a přes trh (vždy s úžasnou atmosférou) k autobusu.

Bretaň 3 - Z Remeše jsme mezi zralým obilím vyjeli na jih od Paříže k zámku Vaux le Vicome, který si postavil Nicolas Fouquet, ministr financí u Ludvíka XIV. (Jakési Čapí hnízdo, král pochopil, že si na zámek musel jeho ministr nakrást a zavřel ho na doživotí. Jak jednoduché). Následoval dlouhý přejezd až do Bretaně.

Cestou na náměstí ke vzpomínce 17. listopadu jsem se podíval i směrem ke sv. Mikuláši.

Bretaň 2 - Prvý den jsme dojeli do Remeše a prohlédli si centrum, ale hlavně pýchu města katedrálu Notre-Dame, místo korunovace francouzských králů. Všechny vchody i fasáda jsou bohatě zdobeny sochami, včetně smějícího se anděla. Po vyspání jsme se tam ještě vrátili vstoupili do majestátných prostorů chrámu a poté pokračovali na západ.

Opět v Praze, tentokráte až večer. Procházka po galeriích (Ambit, Leica) a večer do Řetězové. Tady hlavně večerní toulání uličkami starého města, koncert v dalším albu: https://plazik02.rajce.idnes.cz/Hrani_k_filmum_a_70_VM%2C_Praha_-_12.11.2018/

Bretaň 1 - Prvou zastávkou našeho červencového výletu do Francie byly památníky na bojištích Velké války u Verdunu. (Vkládám u příležitosti 100. výročí konce 1. sv. války a Dne veteránů 11.11.2018.)

Snad po více než 50 letech jsem se dostal do Chebu. Mezi dvěma kostely jsme úzkými uličkami došli na náměstí Jiřího z Poděbrad s jedinečným Špalíčkem a mnoha historickými budovami. Na náměstí navazuje krásná pěší zóna s Bránou času, za kterou pokračuje časová osa s daty významných událostí v dějinách města. Za druhým koncem náměstí je nejstarší chebský kostel sv. Mikuláše, původně trojlodní románská bazilika. Sestoupili jsme i do kostelní hrobky se zajímavou výstavou. Pokračovali jsme k Chebskému Hradu, který byl založen již ve 12. století. Nepřehlédnutelná je Černá věž ze sopečného sufu. Viděl ji i zde zavražděný Albrecht z Valdštejna. Zpět jsme šli kolem bývalého Františkánského kláštera a nádherné secesní budovy knihovny z roku 1910, postavené dle návrhu Maxe Loose. Do auta jsme nastoupili za krásným městským divadlem z roku 1874.

Při další návštěvě Mnichova jsme se krátce prošli centrem města. Na Odeon náměstí jsme se mrkli do bohatě štukovaného Theatinského kostela sv. Kajetána ze 17. století. Hned vedle je Feldherrnhalle, monumentální lodžie (dle Florentiny), postavená v roce 1841 Ludvíkem I., ke cti tradic jeho armády. Kolem Dianina templu jsme došli k sídlu bavorské vlády a poté se prošli rezidenčním sídlem bavorských vévodů a králů (1508 - 1918). Kolem mnichovského Národního divadla - opery a zbytků starého hradu jsme došli na hlavní Mariánské náměstí a podél radnice s orlojem zamířili k symbolu Mnichova, katedrále Frauenkirche se svými dvěma helmovými věžemi. Za války byla, jako většina města, vybombardována a poté obnovena do dnešní, téměř věrné podoby. Kolem nové Ohel Jakobovy synagogy z roku 2006 jsme došli na mnichovský trh, kde jsme se i dobře najedli.

Poslední říjnový den jsem, i při své letošní vycházkové lenosti, šel v krásné slunečné odpoledne (letos je babí léto již druhý měsíc) dolů do údolí na Dýbeř, pohádkový to kout peruckých lesů. Listy se barví, lepíky schnou, u vodníkova rybníčku se to stále zelená a les dýchá vůní podzimu.